Choroby a strasti v interiérové zahradě

Letošní zimu (přelom 2018 a 2019) jsem neuklidil ani skleník a ani zahradu v domnění, že získám báječné vzorky chorob a hub. Realita mi přinesla velké zklamání a kromě nádherných pohledů do mikrosvěta jsem nenašel žádnou chorobu, která by byla překážkou v pěstování v uzavřených biotopech.

V zimě to bylo pochopitelné, ale v příznivých teplotách našich teplých zim nepomohlo ani kropení zkaženou vodou. Například zcela humácký roztok zetlelých zbytků rostlin a kořenových balů, ve stojaté vodě v sudu, který sám vyvolával hltanový pud, a postřik na torza sezónních plodin. Žádný pozitivní výsledek ani na živé tkáni. Jen znatelné ostrůvky napadení bez rozvoje. Kdežto v červenci je rozvoj otázka pár dní.

Při mých zimních interiérových pokusech jsem si zkusil některé choroby vypěstovat a šlo vždy o mnohem vhodnější podmínky pro rozvoj minimálně alespoň plísní. Pokojová teplota, vyšší vzdušná vlhkost ve starém domě. Zase nic. I přes zvyšování teploty, snižování, podpora postřiky s organickým základem zase nic nad rámec posunu rozvoje vlastní kolonie cíleného napadení. Z tohoto stavu jsem byl již tak zoufalý, že jsem testované plodiny přenesl do velice vlhkého sklepa a doufal v projevy aspoň tam. Kdepak, jen moje kolonie povyskočily i přes výrazně nízkou teplotu a navíc nic nového.
Pak přišel květen v reálných podmínkách, Padlí americké a Padlí dubové začalo být aktivní všude kolem. Letos se mu dokonce podařilo nakazit velice odolnou odrůdu červeného angreštu, ale je to především plošným výskytem. V tomto porovnání s přírodou kolem mě se i v interiéru projevy chorob začaly skokem zvyšovat od Května.

Jde o počet(koncentraci) spor a zárodků

Než se cokoliv dostane do vesmíru, prý prochází významnou karanténní očistou, která by mohla prý zaručit, že plísně a škůdci nás na kosmické stanici nemusí trápit. Jenže pak si přečtu článek s úvahou jak to dopadne s těly astronautů při případné smrti. Úvaha se sice omezila na uzavřený biotop skafandru/lodi bez další biologické hmoty, ale sama pracuje s rozsahem, že my sami tvoříme bakteriální vesmír, který svádí svůj vlastní souboj o dostupné zdroje. Lze tak předpokládat, že díky nižší teplotě, vysoké sterilitě, suchosti vzduchu a nynější stav bez příkrmu se chorobám napadajícím plodiny na kosmické stanici nedaří natolik, aby byl patrný jejich projev. Stejně jako moje biotopy chorob v zimě…málo prostředků na rozsáhlou kolonizaci. Kdežto časem i přes sterilizaci substrátu, i kdyby šlo o gel, zdravá semena a… nakonec se projevit nějaká choroba musí. Těla máme plná spór a prostředků kolonizace z pohledu mikrosvěta. Čím více krmení, tím očekávatelnější projev.

Pozitivní zprávou je, že i v naočkovaných biotopech trvá velice dlouho než se lokální napadení projeví jako záhubné. Rostliny samy si ve velké míře dovedou poradit a stačí podpora zdravého růstu plodin pro posílení jejich přirozené reakce obrany. Malým stínem na tomto principu v uzavřených biotopech, a ve vesmíru obzvláště, je nutnost častého otevřeného zranění plodin při zástřihu a cepování. I přes dostatek tekutin vytlačených rostlinami je tato otevřená rána otevřenou krmí pro spory a choroby. V případě okurky seté se může do tkáně dostat tolik spor hub, že během pár dní dojde ke zežloutnutí všech plodů po celém šlahounu a význam plodiny končí. V našich pozemských pěstebních podmínkách lze snadno šlahoun vyléčit, využít nový nárůst na plody a nebo zakořenit šlahoun kousek od zdravé části. V kosmu, stejně jako v principu PA (PostApo), jde o obrovskou ztrátu času značící minimálně nedostatek.

Prvotní náznaky projevů chorob v interiérové zahradě jako signál pro údržbu

Aby byl snazší popis, spojme choroby, škůdce a vše, co není v rámci pozitivního rozvoje použitých plodin do jednoho pytle překážek, které spolu většinou stejně souvisí. V nejjednodušším příkladu vede přelití substrátu k rozvoji rozsáhlých povrchových plísní a v případě rostlinných zbytků dojde k silné kolonizaci plísní šedou.

Povrchová plíseň na substrátu jako následek přemokření

Druhá vsrstva je pokrytím spor spodních částí plodin a následné expanzce kolonií do dostupného okolí. Hrůzným zdrojem jsou těla mrtvých much, které nalétavají až do vysílení do zdroje světla a pak na substrátu obroustou houbami. Kdyby to jen šlo, vrátím čas a oddělím použitý kokosový substrát naší interiérové zahrady od pěstebního prostoru alespoň netkanou textilií, protože údržba odpadu by mohla probíhat pomocí podtlaku. Máme vysavač s regulací a nástavci pro ošetřování výpočetní techniky, takže ideéální prostředky údržby, ale jsou v komoře. Nyní kvůli této malé chybě v úvaze „to stačí“ mám k údržbe jen pinzetu, kterou používám na jarní výkrm vypadlých mláďat z hnízd, nůžky na bylinky nebo pro výštip bonsai keříků. K obsluze obého v tak malém a stále plnějším prostoru je potřeba tolik koncentrace, že jednoznačně doporučuji použít oddělovací vrstvu mezi substrátem a prostorem kde to jen jde. Mít možnost prostřihávat, sklepávat a pak odsát je zásadní ulehčení celého provozu interiérové zahrady. Nemám odvahu to spočítat přesně, protože už jen při této představě bych raději celý prostor přesadil, ale po údržbě v následujících dnech zkusím pokrýt prostor pásy netkané textilie. Naštěstí pro kosmos je to dané předem, doma si jeden myslí, že to zvládne.

Pro vesmír také platí, že jakýkoliv výskyt projevů oproti zdravého růstu plodin je výrazným ohrožením. Výše zmíněná sterilizace a najednou projevy chorob na listoví testovaných plodin by měly vyvolat paniku. To platí samozřejmě také pro domácnost a ihned je nutné spustit údržbu minimálně v rozsahu odstranění napadení, sběru biologického materiálu na pěstebním povrchu a aplikaci ochranných prostředků nad míru preventivní koncentrace. Zde může dojít k výrazné kolizi, ve které je nutný silný objem postřiku (smáčení) a substrát není schopen pojmout další objem vody. Výsledkem je úmrtí oléčených rostlin. V tuto chvíli bych raději nechal prostor botanikům a popíši pouze převážný průběh. Přelitý substrát i přes postřik podporuje hnilobné procesy. Mnohdy to začíná na malém prostoru ve škvíře odděleného substrátu od rostliny. Od této lokality choroba postupuje již vlákny rostlin a projevuje se postupným hnědnutím tkáně. Proces je nevratný a plodinu většinou po projevu choroby nelze použít ani pro rozmnožení řízky.
Přelitý substrát je jednoznačná překážka pro zdravý růst plodin, potřeba najít těsnou hranici mezi uspokojeným hladem plodin, ale ne moc aby zbytečně nepřerůstaly, a suchým substrátem, který je nasáklý jen tak velkým objemem vody pro zdravý rozvoj kořenového systému. Plodiny se kořeny ve společném prostoru rozrostou po celé ploše a po čase přelít substrát je spíše podivný omyl v systému obsluhy.

Horší je to již při napadení listoví, které znamená velký problém a někde skrytý také výskyt plísně šedé, která se umí zabydlet v hraně okvětního listoví kolem vyvíjejícího se plodu a zničit možnou sklizeň. Totál v chybě údržby plodin obecně je napadení kmene plodin, kdy je už projev natolik silný, že rostlině k sebeochraně nestačilo zahodit listy, ale choroba se dostala do stádia „parazit“ a rostlina přežije pouze pokud uživí parazitický projev a sama se zvládne dál rozrůst. Velká většina těchto válek mikrosvěta je v neprospěch rostliny. Někde mezitím se pohybuje hranice nešetrné udržby, kdy člověk polámáním nadělá také významné škody.
Zjevně však v pozemských podmínkách to bez postřiku nejde a ve vesmíru je jen otázka času do nutné potřeby ochranných prostředků.

Další kolize je ve chvíli použití mycelií pro podporu zdravého růstu a typ použitého prostředku. Mým snem je pozorovat v naší interiérové zahradě rozrost mycelia třeba klouzka i kdyby pro nedostatek prostoru neměl plodnice. Představa, že aplikace chybného postřiku mi následně zdevastuje tuto možnou kolonii je děsivá. To samé platí i pro samotné plodiny, nepoužívám nic co není vhodné pro Jahodník obecný (nízká koncentrace) a rajčata v době plodu (krátká doba ochranné lhůty – OL). Nerad používám granulát do substrátu, i přestože je velice efektivní. V interiérové zahradě s cílem konzumace plodin mi nevychází jak spočítat případnou koncentraci v plodu a rozpad granulí v substrátu. Postřiky jsou většinou v lhůtě 3-7 dní. Poté je často nutný sestřih napadených listů, sklizení plodů a aplikace postřiku znovu. Celé pod dohledem a když stejně jako já někdy zaváháte kolik je ještě z ochranného postřiku (postřiky proti plístním a houbám) na listech či plodech, aplikujte ostřik čistou odstátou vodou několik dní před sklízením. Do tohoto ostřiku je možné přidat lignohumát.

Z uvedených limit mi vyplynulo, že v mnohodruhovém uzavřeném biotopu je vždy potřeba mít citlivější plodinu a periodu údržby směřovat k nejlepší možné péči o ni.

Téma navazuje na Zahradničení a forenzní vědy (Mareyi.cz)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..