Údržba interiérové zahrady a vyplývající body rozvoje pro kosmické zahrady

Záměrně v nadpisu neuvádím omezení, protože limity v kosmu jsou spíše podněty pro rozvoj principů interiérové zahrady a vždy vedou k vyšší efektivitě. Pojďte si některá témata projít a najít další cesty zjednodušení v dnešním přetechnizovaném světě mikrokontrolerů

Prvním základním problémem všech uzavřených systému je rostlinný odpad, zbytky substrátu a v kosmickém prostoru navíc i pyl a zbytky vzdušné vlhkosti v hrozbě poletujícího kondenzátu.

Odpad z interiérových zahrad

Ve vesmíru platí jednoduchý princip v omezení bez gravitace, totiž cokoliv se týká pěstební činnosti, je v kategorii Vysoký stav ohrožení pro svou trvalou produkci odpadu.

Když vezmeme příklad našeho projektu mnohodruhové interiérové zahrady, je zřetelně vidět, kolik toho z plodin odpadne a ve stavu beztíže se stane volně poletujícím. Samozřejmě bez ohledu na substrát v našem projektu, který není na rozdíl od pěstování v kosmu oddělený od pěstebního prostoru a tak by se stal ihned součástí vířivého tance odpadu také.

V prostředí bez gravitace musí být v interiérové zahradě podtlak

V mé prvotní úvaze o řešení by byla pračka vzduchu již v interiéru zahrady a proud vzduchu z ventilátoru by zajišťoval zároveň tlak na plodiny s výsledkem zesílení. Kosmický pěstitel by pouze čistil shluk nasbíraného odpadu ze zásobníku čističky vzduchu místo celého prostoru pěstební zahrady. Vnitřní cirkulace by ale zanášela rostlinný odpad také do vnitra korun keříků jako nežádoucí efekt víru vzduchu mezi plodinami.

Dále to nutný systém odsávání zajištující podtlak v pěstebním prostoru aby docházelo k nasávání vzduchu ze stanice do pěstebního prostoru. Systém odsávání pracuje s vrstvou substrátu a vrstvami oddělujícími prostor a substrát, substrát a vrstvu bránící prokořenění vně, a vnější vrstvu na základě membránovité prostupnosti, kde molekuly plynných vazeb kyslíku (plynů obecně) lze oddělit od vazeb H2O, aby voda v proudu nasávaného vzduchu zůstala v pěstebním prostoru.

Tato úvaha nasávání vzduchu skrze substrát vyplývající z vlastností vzdušnosti substrátů z kokosového vlákna, které v podmínkách bez gravitace ještě zesílí a bude klást ještě menší odpor prostupnosti vzduchu než v pozemských podmínkách. Výstup proudu vzduchu pak směřuje do interiéru obývaného prostoru a sice bude esenciálně voňavější, ale sušší. Představa intenzivnějšího podtlaku vytváří snadno ukliditelnou vrstvu pod rostlinami na povrchu oddělujícím substrát od pěstebního prostoru.
Systém podtlaku formou odsávání musí být zálohován pro nepřetržitý provoz.

Záštipky, výštipky a umrlci z pěstebního prostoru

V tuto chvíli NASA pořádá soutěž o design pěstebního prostoru s limitem dvou rostlin a je to celkem oprávněné, vzhledem k objemu odpadu a nutného dalšího příslušenství. Doba však ukazuje, že se vždy najde někdo, kdo uhradí náklady nad plán a pustí se do projektu jímž mnohodruhová interiérová zahrada pro kosmonauty může být. Minimálně protože jde o krok blíže k samozásobení se určitou vitamínovou skladbou a další stupeň recyklace zdrojů ve vesmírných podmínkách.

Tedy počítejme s mnohem větší produkcí rostlinného odpadu. Což znamená větší riziko zanesení odpadu do prostor kosmické stanice, také více práce obsluhy a také nutnost úvah o recyklaci tohoto odpadu. Minimálně je to nutnost vysát vodu před likvidací odpadu „odhozením do kosmu“.

Využití záštipků pro rozpěstování

V běžném zahradničení využívám vlky a plané výhony k rozpěstování dalších sazenic. Rajčatové vlky je velice snadné zakořenit jen ve vlhkém substrátu či přímo ve vodě. Paprikové větvičky už tak ochotně nekoření a je lepší využít prostředky pro tvorbu kořenů. I tak je jedna ku….ale na rozrosty domácí zahrádky to stačí. Přesto papriky doporučuji raději ze semínka nebo jiný oddělený menší prostor s nižším světelným tokem a vyšší vzdušnou vlhkostí, pokud pochází větvičky ze zdravé rostliny, mají pak větší šanci zakořenění. Šanci dále zvýší využití seřezaných větviček bez nakvetení. Jenže takových je na paprikách málo, a tak spíše počítejme s udržováním bonsai vzhledu a výštipky z keře berme jako odpad. Největším producentem odpadu je okurka, protože vyžaduje nepřetržité cepování. Odpad z okurek je plný vody a bylo by škoda jej jen tak vypustit ven.

Na rozdíl od pozemského zahradničení se zatím v kosmu nechystáme kompostovat. I když, jak by dopadl na prach vysušený rostlinný odpad z kosmické zahrádky v rozložitelných sáčcích v zavřeném boxu spolu se sušenými exkrementy a náročnou plodinou na výživu? Takto zpracovaný odpad by mohl být před odsátím do kosmu použit alespoň jednou. Zde však záleží již na poměru kolik je k dispozici vody a jak vytvořit nadbytek v uzavřených systémech. Zatím si na styl ala The Martian musíme počkat pro nedostatek prostoru a recyklace vody z rostlinného odpadu by mohla stačit.

Nejjednodušší forma vysušení je vzít pytlík na rostlinný odpad a položit jej na zdroj tepla. Takový sáček pro recyklaci v uzavřených systémech by z jedné strany mohl být teflonovaný, kontaktní plocha s teplem, a druhá strana sáčku je z polopropustné membrány umožňující prostup molekulám vody ven do prostoru. Zahřátím obsahu sáčku dojde k vypaření dostupné vody v odpadu. Tímto způsobem se maličko kompenzuje vysušování prostoru kosmické stanice do stavu kýženého poměru vyvážení vody do systému a objemu vody v plodech ze systému, to ale až po rozrostu plodin. Do té doby je nutná vodní dotace.

Kosmonaut zahrádkář je také ohrožením… s nadsázkou samozřejmě, i když…

Při pohledu na naši interiérovou zahradu a porovnáním fotografií z průběhu fungování je zřejmý veliký nárůst zelené hmoty a to i přes celkem nedostatečné krmení. Zaléváme vodou ze studny, vodou z akvárek a navíc jsem zatím přidal pouze lignohumát pro podporu tvorby kořenového systému. Takže to co rostlinky předvádí je výsledkem dosti omezeného spektra krmení a větší kontrolou živin lze snadno dosáhnout mnohem lepších výsledků. Ke krmení dojde až nyní, při větším rozrostu šťovíku.
Tato přerostlá zelená hmota je z velké části vhodná pro zakořenění, případně množení formou hřížení jako u keřových rybízů. Takže vesmírný pěstitel má mnoho materiálu pro rozšíření zahrady. A jak se ukazuje, rostlinám stačí světla opravdu málo a tak je dohledná doba zeleně po celém interiéru. Mimo jiné, protože se nakonec najde někdo, kdo zaplatí cestu pytlíkům s pěstebním gelem. Totiž míra pro denní zpestření řeřichou je zlomek z deset watt a je jí tolik, že se až zajídá a rajče Vilma pod desítkou klidně roste i kvete. Jahodníček si pod deseti watty doslova vrní blahem. I chilli se dá. Takže odpadu světelného výkonu v poměru k potřebám rostlin je v přímém životním prostoru člověka spíše nadbytek a stačí jemná reorganizace typu osvětlení aby se životní prostor zazelenal.

Odpad pro interiérové zahrady

Pro každý pěstební prostor je nutná voda a tu berme jako měrnou veličinu pro dostupné možnosti pěstování. Světlo je snadno řešitelné, ale bez vody to nejde.

V domácnosti lze najít mnoho malých plýtvání pitnou vodou, a to se ani nemusíme zaměřit na splachování a koupání. Jedním ze zdrojů takto běžně odpadní vody je voda z rychlovarné konvice. Mnohdy jde o pár hltů, ale dohromady je to masa vody pro pěstování okrasných rostlin na oknech. Když se přidalo odkapávání z přetlakového ventilu na bojleru, je této formy odpadní vody pro kytky v domácnosti nadbytek.

Oproti vodním poměrům v domácnosti je na kosmické stanici systém recyklace moči na pitnou vodu a je v plánovaném denním přídělu vody na osobu. Takže když už jdeme takto daleko, berme jakoukoliv formu vody v dosahu, kterou je možné proměnit na plody nebo jedlou zelenou masu a tato forma vody může několikrát projít kosmonauty. Ke zdaru věci může fungovat i exkrementální hnojivo. Totiž lidské exkrementy jsou pro přímé pěstování plodin nevhodné, ale je to především naší skladbou potravin a humusu kolem co do sebe vpravujeme. V podání kosmonautů může jít fakticky o prázdnou biohmotu s odpadními prvky z lidského těla. Solí z čističky moči je určitě nadbytek. Vše ale potřebuje vodu a hraje se o objem vody a principy kde požadovaný objem získat… Základní objem dotací ze Země, ale kosmická stanice je zcela uzavřený systém a správnou dehydratací odpadu by měl být poměr spotřeby vyvážený a vně systém se dostat pouze nevyužitelná sušina.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..